Miniblog protřelého druháka
Tak rok je za mnou...a nebylo to tak hrozny jak to na zacatku vypadalo. Snad jen ta anglina - ta neni v mym pripade zrovna idealni, ale tak uvidime...
Jinak abych navazala na uvod z vyjukanyho prvaka - tak do školy du jen pár dnů v týdnu a pak na Mikuláše a koncem kvetna se měsíc učím a mám nahnáno, ale pak máš zas na půl roku klid a spoustu času… Do toho spoustu nových poznatků, zážitků a kamarádů, obědy v menze, slevy na isic a dále jen samá pozitiva a sociální jistoty…sem rada, ze sem tam kde sem...a že sem nesla na ty multimedia do toho Zlina...
Ako tlačiť
(Československý telefonát)
Čau Eva, prosim dojdi. Potrebujem ťa. Som ve škole a neviem tlačiť.
Jak jako nevíš tlačit?
No, neviem ako. Potrebujem aby si mi pomohla niečo vytlačiť.
A jak ti s tim můžu proboha pomoct já?
Ty vies ako tlačiť, nie? Som sa pozeral ako si tlačila.
Jo, počkej! Ty myslíš tisknout!
Chandler a Japonci
aneb jak se Matthew Perry vylodil
soucitná iluze a syndrom hodne dcery
Jak vypadá Týč?
Trocha filozofování o ideálech
Občas sedávám na okně, koukám na ústřední hřbitov a přemýšlím o nesmrtelnosti chrousta, na to co sem, na to co nejsem, co je a co by mělo bejt...
Když sem šla na ekonomku, šla sem tam z důvodu pro který si většinou lidé vybírají medicínu, psychologii nebo teologii. Pomáhat lidem. Obávám se, že pro tohle nikdo na ekonomku ještě nešel, aspoň já nikoho takovýho neznám. Pravda, byly ještě další faktory, ale tohle byl jeden z hlavních.
Doktor může zachránit život, teolog pár ovečkám spasí duši, ale když nebudou peníze nebude ani na nemocnice ani na kostel. Kdyby nebyl na ESF obor veřená ekonomika asi by mě tam nikdo neviděl. Snila sem o tom, že budu v nějaký díře (ideálně milovaným Brně :-) ) starostka a nebo budu boxovat peníze pro nějakou neziskovku. Budu mít možná tabulkovej plat, ale bude mi stačit a já budu živa hlavně z pocitu, že dělám něco smysluplnýho co mě baví. Nedovedu si představit, že bych byla třeba nějaká vysoko postavená manažerka nebo krysa v bance, buzerovala lidi a chcípla ve třiceti na infarkt. Na co by mi to bylo? Na hmotný statky extra nejsem, nějak se uživím a když náhodou mi zbyde na myčku nádobí (mýt nádobí je nekonečný peklo) co víc bych si mohla přát?
Možná je to naivní a hloupý. Na úrovni pětiletého dítěte co pohřbívá ptáčky...A vlastně dejte si tomu přídavný jméno jaký chcete, ale zas na druhou stranu je to takový čestný a čistý a líp se vám spí.
Podle mě, každá věc na kterou myslíte, kterou uděláte, okolnost do který se zapletete, nějakým způsobem formuje co jste. Zaprodání ideálů znamená nenávratnou změnu. I když o tom třeba nikdo neví. Je to důležitý pokud o tom víte vy.
No nic, končim filosofování a vzpomínání a slízám z okna. Pročtu si nějaký nabídky prací na léto. Jedna vypadá zajímavě, ale asi nic moc dobrýho...no ale platově celkem slušný. Vytisknu si to...no ale to by muselo bejt na co. v nejbližším papírnictví maj jen nerecyklovanej papír. Do toho nejdu - nechápu proč by měl zbytečně umřít strom jen kvůli bělejší byrokracii. Jedu do Tesca, snad ho tam budou mít. Cestou přemejslimnad prací, nad dovolenou - chci jet na východ. Musím ještě koupit nějaký kartony levnejch cigaret - tamní policie a vůbec ty složky prý dokážou udělat spostu problémů, když jim nedáte úplatek. No jednou se uplácet holt naučit musim. V Tescu nemaj recyklovaný papír. No tak co už, koupim ty bílý vrahy do dalšího obchoduse mi nechce....Doma sedám na zas okno.
Holka, holka jestli ty si během chvilky nezaprodala ideály? Přemýšlíš nad divnou prací tam, kde si nikdy dělat nechtěla, upřednostňuješ pohodlí nejít do dalšího obchodu před recyklací a učíš se uplácet....
"Hej, Chewo!!!" Ozve se z obýváku." Já vím, že chceš spasit svět, ale mohla bys začít v kuchyni? Je tu plno nádobí!"
Zuzančin privát
- predbezny navrh..dopiluju až sedne múza
Věnováno laskavé Zuzance a jejím dvou spolubydlicim.
Byl jednou jeden domeček,
v tom domečku stoleček.
Na stolečku misticka,
v te misticce vodička,
v te vodicce rybicka.
Kde je ta ryba? Kocka ji snedla.
Kde je ta kočka? Nekam se zabehla.
Kde je ta voda? voli ji vypili.
Kde jsou ti voli? Pani je snedli.
Kde jsou ti páni, Na hřbitově zakopáni...
A nebo to bylo jinak?
Byl jednou jeden domeček v tom domečku stoleček.U nej 10 židkliček a asi 30 lidiček v 1+1. Na stolecku misticky, v tech mistickach chipsy, na balkone přilétnuvší vzkazy od sousedu ve smyslu: "Bezte spat a prestante nas stvat!"
Kde je ta židle?... V kartach ji prohrala.
Kde sou ty vzkazy?...Vylepeny na nástěnce.
Kde sou ty chipsy?... Vsichni je snedli.
Kde je to piti?... Vsichni ho vypili.
Kde sou ti všichni?... Zasekli se ve výtahu.
Kolik bylo hodin?... Asi tři ráno.
A kde sou teďka?... Někam se zaběhli.
Stejne se zas všichni slezou...
u Zuzanky.
Korelovaný pohyb
Ja nevim jak ostatni, ale kdyz poctim svou navstevou prednasku ze statistiky, tak je to čistě fyzicka zaležitost. To si prosim nevykladejte tak, ze bych mela s Dr. Kralovou cokoliv fyzickeho, ale tak, že i když se snažim, tak to co tam děla většinou nechápu a pochopim to až na příkladech ve cviku...I když všechna čest, nevim jak by šlo přednášet statistiku II lip.
Většinou to vypda pak tak, že si cosi čmrkam do poznamek a obcas je to k veci, ale vetsinou me tam chytne zachvat pitomosti a rozptylování ostatních. Vzdycky si pak rikam, proc tam chodim, kdyz se nesoustredim, ale ja vlastne moc dobre vim proc tam chodim - ja tam mladnu a dalo by se rict o vic jak o deset let. Kombinace toho času a prostoru vede k tomu, že se necitim jak ve druhaku na vejsce, ale jak v druhy tride na zakladce. Tento pocit mam obvzlast silny při svých imrovizovaných divadelních představeních s tužkami - jako byl např. Pan Oslík a atomový hřib, Na obloze letí káně za městem se válí tkáně nebo několikrát reprízované: Pan Želvák říká nenene.
Zkratka a dobre - nejvetši zhovadilosti se mi vybavujou pravě tam. Ale ne že bych tam vubec nic nepochytila - treba korelaci chapu tak, ze ty veliciny maj spolu nejakou zavislost, vztah mezi sebou, napr. sou jen posunuty hodnoty ale jinak to de stejne...Kdyz neco se takovyho dozvim, mam chut to hned vyuzit...a jak sem tam sedela, napadla me dalsi silenost.
Vybrat si nejakyho muže (nejakyho kamarada u kteryho mi nebude vadit, že si po zbytek života bude myslet, že sem šílená,protože mi to snad bude tolerovat. Nebo nejakyho typka u kteryho mi bude uplne buřt co si o me bude myslet) za svou obet. Zavest s nim nejakej seriozni, intelektualskej avšak nematematickej rozhovor - ale tak seriozni, že to bude až do oči mlatit, že je to umělý. A až bude v nejaky takovy fazi největšího zápalu - vysvetlovani vizí, nazoru...mu skočit do řeči, zahledět se do očí a s kameným výrazem, popripade pokud to zvladnu tak s tvari plnou obdivu říct: "Víš o tom, že pohyb Tvých očí je korelovaný?" a pak už jen vydřet se pubertálně nesmát a sledovat ten výraz - ten jeho šok, ten odpor, takovy ty oci co rikaj: "Ty kravo, co to tady meles!" proste tu reakci...Naplánovala sem to na další přednášku statistiky a před tím sem se to rozhodla cvičně vyzkoušet na svým muži. Jenže on, potvora jedna, už je nějak otrlej bo co...a tohle ho nejak nevzalo. Jen konstatoval: "Na to bys me nesbalila." Toš vzhledem k tomu, že nevypadal, že by potřeboval přebalit, nezkousela sem ani vysvetlovat, že balit ho nebyl cil...
Prisel den D, ja vyrazila smerem k "obeti" ucinit svuj plan. Pripadala sem si jak kamikadze- v postate je to takova sebevrazda (i kdyz jen me image), ale bude to šou na kterou se tesim...No a když prislo na osudny okamžik...ja normalne vyměkla - teda ne uplne a ne cileně, ale misto planovaný věty sem zachrchrala něco jako: "Aghr aghr xsl ko ko koedukovany. :-)" Ja vam v tu chvili dostala takovy okno že sem nebyla sto si vzpomenout na slovo korelovany..."Cože?" Zeptal se me ten borec. Ja to pak nějak zamaslila jakože mi zaskočilo (i když sem nic nejedla) - pač rikat nekomu že pohyb jeho oči je koedukovany (což myslim znamena rozdelen na muže a ženy...) z toho by mozna byl taky trapas a taky šok, ale ne takovej jak bych chtela...
Jedne noci v jednom meste (hadka spravedliveho a lhostejneho Já)
Tak ja vam povim, co se mi dneska v noci stalo. Ucila sem se světko no a jak uz to pri zkouskovym byva...strasne se mi nechtelo byt doma. Venku tma tmouci, město oněmělo, jen dešťové kapky a hučící rozjezdy narušovaly ten téměř nábožný klid. Podivala sem se z okna a najednou by me nic neudrželo Ven, jit ven...vzala sem do batohu par pet lahvi a ze pudu s kosem. Popravde, nedokazu seriozne a logicky vysvetlit proc sem sla o pulnoci v desti s pet lahvema k nejvzdalenejsimu kosi na petlahve co mame v okoli, ale zadna logika me od toho nedokazala odradit. Ostatne nebylo to poprve....Dojdu k tomu kosi, a vidim jak to v blizkym obchode nejak blika...asi elektrika nebo co...ve stinnem rohu stal nejakej chlapek a nebyt cerveneho svetylka cigarety vubec bych si ho nevsimla...kdyz videl, ze ho vidim odkracel opleckym krokem pryc. Ten tady musi bejt asi dyl, kdyz hospoda je davno zavrena, rikam si....No holka to byl taky napad. Vsichni spi. Ted te tady tenhle okrade nebo znasilni a ani se pomoci nedovolas a domu daleko...Prosimte, tobe taky hrabe, zas tak atraktivni nejses, pet lahve nejsou zlato a ten bude tak rad ze dojde domu...no..pred chvili stal docela rovne a vypadal ok...chlapek odesel..no kam to vlastne odesel? dyt tam neni chodnik? Pod vocaď...du kolem toho obchodaku - jakoby nekdo rychle vypl svetla a perifernim pohledem ustraseneho kralicka koukam na takovou tu ochrannou zaluzii. Jak se zlehka hybe, je slyset skripani a praskot...nekdo je uvnitr....Ted? v tuhle dobu? Zasla sem dal a svetla se najednou opet zacaly mihotat. Ty vole! Že on tam nekdo krade! A ten chlapek - Ten hlidal a kdyz videl, ze vidim delal ozralyho! Mas bujnou fantazii...prdlajz bujnou fantazii - tam nedko krade, ty to vis a akorat se z toho chces nejak vyzout...A i kdyby - kdyby slo o zdravi o zivot, ale to je jen majetek notabene ani ne tvuj...Co tam muzou tak ukrast? Salam?...Ty dobre vis, ze tam neni jenom salam, mozna by stalo za to... A co chces jako delat? Zvednout telefon a rict dobry den benga, vlastne páni policajti, ja sem ta a ta bytem tam a tam a chci vam rict, ze tady asi kradou? Tobe je asi lito, ze ses jeste nekoupala v Orlíku, co? Oni tam dojedou, zjisti, ze pan vedouci soulozi pani pokladni, delali u toho kraval a ty si jen husa...To by ale nepacili tu ochrannou roletu. Lidi kery ted vykradaj obchod, zitra pudou treba do tvyho bytu, nahodou tam budes a...Lhostejnost je strasna. Dosla sem domu a vytocila 158. Udavacka. Sem udavačka. Trvalo asi 7 - 10 vterin nez me spojili s "operatorem". Panebože, nekdo tam vola, muzou ho zrovna vraždit a oni mi rikaj "Vyckejte prosim!" ..."Policie" ozval se hlas. "Dobry den" rekla sem a predstavila sem se. Nadechnu se a chci pokracovat."Dobry večer " skocil mi do toho klidny hlas a predstavil se taky."Nebo vecer, no kazdopadne ja vam chci řict, že sem asi videla jak vykradaj obchod." a vychrlila sem na nej ulici a popis mista. "Nebo uz by slo říct i ráno." ...Proboha co tam sedi za blbečka...ma snad říct "Někoho tam pošlu" a ne řešit jestli je den, noc nebo ráno...Ten clovek byl uplne mimo, i kdyz sem mu rekla 2* jmeno toho obchodu,ulici, popis a presnou cestu k nemu, tak furt delal ze nechape kde to je...pak uz sem se dotoho zacala zamotavat ja sama - uvedomila sem si, ze nedokazu nejak rozumně vysvetlit co sem tam delala...on se me na to ale neptal. Uz sem si rikala: "Rozluc se s nim at si tam klidne nikoho neposila, taky dobre." Tak ja tam teda nekoho poslu...pak se znova zeptal na jmeno a hovor byl ukoncen.
To snad neni mozny...to je nejakej komplot? On byl bud uplne blbej nebo to umyslne natahoval. Prosimte neblbni...uz zacinas bejt mega schizous...cely je to schizoušsky...sla sem spat." Dobrou noc, udavačko." Řeklo mé lhostejne Já.
Němý výkřik - desperate Eve (dalsi cteni jen pro zoufalce)
Chce se mi strasne rvat a brecet a nejvic ze vseho jecet. a protoze nechci nikomu ublizit sokem svym hysterakem tak ublizuju aspon sobe a tak ted jecim v duchu na sebe a doufam ze se z toho vyrvu, vypisu a bude lip nebo ze se probudim a ze se mi to jen zdalo. Ale misto toho tu ted sedim s knedlikem v krku a ne a ne se mi ulevit byť timto psanym pokleskem...za dva dny pisu anglictinu a ucto - o uctu nevim nic, ale hlavne me stve ze zapominam slovicka co se umela, gramatiku, vsechno to de do prdele a ja zas nic nevim a tak mam na sebe vztek. Zlobim se na sou dementni lebku, kera skoro nic nepochopi a kdyz uz pochopi tak zas zapomene. Mam sto chuti jit za barak kde je ozvena a zarvat neco strasne sprostyho, pokud mozno vsechny hruby slova ziskana od matersky skolky az doposud, klit tak, ze by se i Bukowski červenal, ted do ty nocni tmy a pak cekat ze mi to ozvena vrati...lec precejen mam nejaky zabrany, protoze uz sem v civilizaci nejakej ten patek tak bych aspon mohla klamat, ze se umim chovat i jako socializovany tvor..Asi by bylo nejrozumnejsi se zaseknout a jit do toho po stopadesaty znova a znova cist a znova naucit, pripomenout...jenze ja nejak nemam k tomu chut...to neni lenost to je odpor, ke vsemu a nejvic k sobe. A ja se te pane Boze znova ptam: Proc kdyz si me udelal rekneme mene bystrou, tak si mne nechal i tuto skutecnost vedet, prozrit, ze sem takova...pomalejsi mysli? Ja vim zekazdej nemuze bejt chytrej, protoze kdyby byl kazdej chytrej, tak by se z toho lidi zblaznili, lezli jak vopice po stromech a byl by kazdej druhej blbej (tak nejak to rikal Švejk, ne?)a muzu bejt rada ze mam treba nohy., nemam AIDS a tak....ale i tak me to mrzi...ze sem to...neto...ne tak chapava jak bych si prala...
..Mam chut ten glosar roztrhat a sezrat ho slovicko po slovicku a pak na to neco dat neco prujmotvornyho. Pak si rikam neblbni, minulej semestr tech slovicek bylo asi 1700 a ted je jich jen 1300 - 1400 tak kdyz si to dala minule das to i ted...
A co kdyz ne a co kdyz ne a co kdyz ne a co kdyz ne a co kdyz ne a co kdyz ne a co kdyz ne a co kdyz ne a co kdyz ne a co kdyz ne a co kdyz ne a co kdyz ne a co kdyz ne a co kdyz ne a co kdyz ne a co kdyz ne a co kdyz ne a co kdyz ne a co kdyz ne a co kdyz ne a co kdyz ne a co kdyz ne a co kdyz ne a co kdyz ne a co kdyz ne a co kdyz ne a co kdyz ne a co kdyz ne..... No tak se taky neposeru.
A ti chudáci nemaj ani na elektricy křeslo
Tady bydli duchny
Jak se desinfikuje teploměr
"Hej, Eva. Ja som sa asi otravil. Načichal som rtuť! Čital som to na internetu!" Tak zhruba takto mne vítal kamarád J. jednoho letního rána na ESF. Ale vezměme ten příběh od začátku.
J. , to není takový ten klasický čichač rtuti či jiných psychoidů. Teda já vlastně osobně žádného uvědomělého čichače rtuti neznám, nebo o tom nevím... Každopádně když jsem řekla co J. není, asi bych měla říct co je. Je to poloamaterský výrobce sýra z nepasterizovaného mléka. Nicméně umí dělat sýr tak výborný, že to i Mongoly jezdí učit :-). Toš, když je tak šikovný, přemlouvali, vlastně přemlouvaly (ženy) jsme ho, aby nám donesl také kousek na ochutnání. J. se tedy rozhodl, že udělá sýr v provizorních podmínkách svého privátu. Ohříval mléko na určitou teplotu, kterou se rozhodl měřit lékařským teploměrem. Protože mu to však přišlo poněkud nehygienické měřit to přímo, neb teploměr by mohl být upocený a kdo ví kam si to kdo dával...rozhodl se, že jej desinfikuje. Tak vzal rtuťový teploměr s maximální hodnotou 42 stupňů a v umyvadle jej oplachoval vřelou vodou. Teploměr s rtutí však praskl a J. si hrál a sbíral ty rtuťové kuličky. Pak je dal do koše, který nějakou dobu nevynesl. Po nějaké době ho napadlo, jestli není náhodou rtuťjedovatá. Google mu napráskal, že jedovaté jsou výpary a otrava se projevuje bolestí hlavy. V ten moment ho hlava začala bolet a tvorba sýra nabrala nový rozměr. J. tedy vyesl koš a urputně přemýšlel k jakým doktorům se chodí když se otrávíš čicháním rtuti.Chirurg to asi nebude...Přemýslel o tom několik dnů, až naznal, že kdyby se skutečně otrávil tak by se s ním během těch několika dnů už něco stalo a tak se na to vykašlal. Za nějakou dobu nám donesl ochutnat uzrálý sýr. Nevím, jak měřil teplotu v mléce. Vědět to nechci. Avšak žádné rtuťové kuličky jsem v sýru nezaznamenala. Každopádně ať to dělal jak chtěl, sýr chutnal výborně. Nechť je tento příběh poučením pro široké masy, jak se desinfikovat teploměr nemá.
Rychlost drbu aneb jak Fuchs rozdaval vanocni cukrovi
Čichač fixy
Variace na stejné téma - moje ego
aneb ze mi lezi v zaludku, ten Žídkův slajd
Opřete si o mě aspoň kolo
Příběh...no jako z Brava (coz asi vsechny tady, ale tenhle je obvzlast ubohej...) - jeste nevim jestli vubec budu mit takovej nadhled a zapisu to.
Tísňový materiál
Dalsi dukaz ze mi zase hrabe....rekla bych ze to me vzdelavani vede obcas ke kontraproduktivnim ucinkum a vubec k intelektualnimu padu...tenhle skoro pribeh je toho opet dukazem.
No, nevím jak pro ostatní, ale pro me je učetnictvi taková pomerne nudna hra s takovejma divnejma tabulkama a jejich stranama. Proste si myslim ze to muze bavit jen par cvoku z obchodky pac se tam flakaj a pak takovy ty ztraceny pripady s divnou naturou...ten prvni semestr ucetnicti jeste sel ale ten druhej uz me to docela micha - hlavne proto, ze uz vic pracujeme s uctovou osnovou - tzn. nestaci napsat nazev uctu, ale misto toho se pise cislo, ktery tomu odpovida. Takze kdyz sem chtela pred tim hypotetticky uctovat kolik mam dat lidem vyplatu vystacila sem si s nazvem uctu Mzdy, ted uz to psat nemuzu - musim napsat 521- mzdové náklady nebo jen 521 nebo treba bankovní úvěry sou v ucetním jazyce 461...no a plno takovejch trojmistnejch cisilek ktery kolikrat milion dlouho hledam a spis se je snazim zapamatovat - jednak kvuli casu a druhak protoze je na fakulte jeden exot co to chce umet zpameti i u zkousky a nepovoluje osnovu.
No a ted ten pribeh a snad i ta pointa :-)...Jedu v saline cumim na plakaty: Na jedný fotce byl hafo sexy hasič jak stojí u nejaky tašky- "Nález podezřelého opuštěného zavazadla hlaste na 112". Pro bezne socializovaného Čecha - běžná věc. Jen ja premejslela jak souvisí podezrelé zavazadlo s účtem 112 - material na skladě, jestli nebylo to zavazadlo špatně zaúčtovaný, na jakou stranu by to mělo být a že by to možná patřilo na 139 - zboží na cestě...no a v ten moment sem si uvedomila ze vtom je něco divnýho, že takhle to asi není a ze mě se stává účetní úchyl...ach jo.
Jak sem nevyhrála kameru
Pane prezidente
Vladimír ve skříni
Vladimir je muj spoluzak a doufam i kamarad. Na celym ESF asi neznam chytrejsiho a laskavejsiho kluka. Co je na něm vyjimečny nebo spis zvlastni krom tech dvou veci je, že je to takovej ten clovek co ma svuj svet. Když všichni budou sedět v hloučku, Vladimír bude sedět bokem a pokud ho nevyzvete nepříjde. Pokud ho neoslovíte, nepromluví. Největší superlativ co sem od něj slysela jako komentář k něčemu bylo:"Šlo to." A nikdy není schopen odpovědět na dotaz: "Co si dělal o víkendu?" atd. atd...
Tenhle jeho individualismus mi dlouho zustaval zahadou, ale nedavno sem a to asi přišla. Vladimir na to bali baby!
Tohle v kombinaci s tim, že každymu pomuže a vnutit mu za to nejakou (velkou malou, alkoholovou, čokoládovou...) provizi teměř nejde. (jednou sem mu dala malý jabko a mela sem pocit, že to z my strany hraničí se šikanou)...Po dvouletem pusobeni na ESF ho nyní teměř pořad vidíte s jednou či se dvěma ženskejma, ktery mluvi a mluvi a snazi se ho z toho bludneho samotarstvi nejak dostat...a on sedycky tak diva tim jeho odmeřenym pohledem...
No a bavili sme se tak se spoluzackou a spoluskřínící Evou, ze Vladimir ma ted nekdy narozeniny, ze ani nerek...a že by to chtelo nejakou blbost. (Docela sme se sekly asi o mesic ale co už)
Druhej den rano sem vstala, delam si kafe. (Byla to konkretne káva Jacobs Velvet kupovaná v Albertu). Sypu si ten prášek do hrnku a najednou koukam- ČERV! ...a Vladimír měl jasnej dárek k naozeninám. Vzala sem kafe odypala do iprovizovaneho červího terarka, priklopeneho papirovym deklem s dirama a nesla do skoly!
Boze! Ten clovek nam na nasi pozornost rekl asi 3 věty, ale jak ten nás poslal do prdele! (On to rekl nejak slusne, ale ten pocit z toho se slusne vyjádřit neda, prominte mi mou hrubost...). Sedeli sme tam jak neposlusne male holcicky a jen bulvy nam vylízaly z obličeje šokem...Pak odešel. Ještě sme se zvravoraly na to se zeptat jestli kdyz náš "dareček" nechce, tak jestli ho můžeme pojmenovat po něm. "Klidně." Sykl a odkráčel. A tak chováme s Evou v naší společné školní skříňce červa Vladimíra, chodíme se na něj dívat a větrat, rozněžňovat se nad tím jak papá kafe...Máme ho rádi, i když je po Vladimírovi individualista.
Vladimírův pohřeb
Jednoho dne Vladimir zmizel a již se neobjevil. Nikdy se nepřišlo na to co se s ním stalo, nicméně když sme ho nemohli měsíc najít ani ve skleničce ani ve skříňce prohlásili sme ho za mrtvého. Na rantlu naproti menze proběhlo vysypání kafe a poslední hledání Vladimíra, případně jeho ostatků. Koukám na to s Kosevou, ale vidime pekny govno. Najednou se zvedl se vítr a jeho možné pozustatky i s kafem sem mela v nose, ocich puse...cest la vie...Zbytky kafe a možná i Vladimíra jsme pohřbili v nedalekém parčíku u školy pod takovym divnym menhirem - říkáme tomu místu Stonehenge. Na dušičky se za ním pujdeme podívat. Po čase Koseva přiznala, že to co rozfoukalo tehda tu hmotu nebyl vítr, ale ona. Chtěla se podívat, ale nenapadlo jí ,že budu mít pak všechno v dutinách....Vladimír byl fajn zvířátko. Měla sem dobrý pocit, že na škole mám něco ilegálně svého...Zůstane dlouho v nás. Aspoň v mých plicích určitě.
Pro nohy Mgr. Boháčka
Občas zkouším mít s Bohem kšefty typu: "Bože, mám další, jak jinak než sobecký přání. Ať dám tu angličtinu. Já vím, že sem totální lemra, ale...Já Ti slibuju, že budu ta nejhodnější veřejná ekonomka a budu pomáhat lidem a kdyby si s tím měl nejakej problém, tak já ani úplatky brát nebudu, takovej budu čestňák.Jen ať dám tu angličtinu..."Ale Bůh je tvrdej hráč co nepřistoupí jen tak na něco...Z isu na mě kouká červené políčko. Ách jo. " Tak dobrá,Bože, asi nejsem tak kvalitní člověk a asi nebudu dobrej ekonom a asi se mnou nemáš tak extra plány, ale dej ať to dám pro sebe, pro naději, protože sem šťastná tam kde sem, protože tu mám přátele...Bože, sím dej ať to dám!"...a rudá záře nad isem se opět zjevila..."Bože, co to bylo kurva za zadání? To nebyl test, ale odsouzení na smrt! Hele kámo, já to moc chci dát. Když už pro nic, tak proto, abych si mohla dát v dalším semestru krásného magistra Boháčka a tu hodinu a půl zírat na jeho vyzáblou postavu a poslouchat jeho sarkastický poznámky. To už je pro tebe dostatečnej motiv mi to dát? A že sem tak skromná - taky by mohl dojít v kraťasech - podle mých odhadů má nádherný nohy...zelená se zelená, Eva štěstím jásá.Bůh jí teda vyslyšel, to je její spása.
Nevlastní bratr Marcel
Kamaradka se trochu zlobila, že se tak zname a když pisu do blogu, tak o ni ani zminka...
Tak tahle prihoda je o tom jak uděláte jednu ironickou narážku, myslite si, že je to všem jasný ale pak je z toho prusvih. Každopádně se chci omluvit svý rodině, hlavně tátovi - který o tom doufám neví (ale kdyby náhodou) no a své dobré kamarádce Míše. Z počátku to měla bejt jen pitomá hláška, pak sem si vymejšlela hovadiny no a pak sem nevěděla jestli o tom ví a vrací mi to tím, že mi notuje no a pak sem pochopila, že o tom neví ale to už bylo ve stádiu, kdy sem se bála, že mě zabije, když jí to povím.Pred tim sem ji totiž nakecala o Marcelovi tolik imaginací -že by mu to mohl závidět i Jára Cimrman. Život Marcela probihal v mym podani asi jako smes telenovel, Dobreho vojaka Švejka, Heidy- děvčátka z hor, Hobita a Nathana ze Sophiiny volby...
rozhovor na icq - zkráceno:
chewa (05:12 odp.) :
míšo...ty uz vlastne povidku v miniblogu mas
chewa (05:12 odp.) :
akorat neni jeste zapsana..
ESF-Misa(05:12 odp.) :
jak to?
chewa (05:13 odp.) :
kdyz ti ji ve zkratce reknu - slib i ze se mezi nami nic nezmeni...
ESF-Misa(05:13 odp.) :
no bojim se
ESF-Misa(05:13 odp.) :
no dobre
chewa (05:17 odp.) :
No vis ona je vlastně spis z minulýho semestru - začlo to tím jak sme se bavili jak asi budeme vsichni sedet v ty P1 na tom testu z Euroregionu...jestli podle abecedy nebo jak to udělaj, když je to jen jeden termin. No a ja na to ze to bych seděla vedle Martina a Marcela Jaroše...no a ty ses mě zeptala jestli sou to my příbuzní a já řekla z legrace, že ten jeden ne a ten druhej je můj nevlastni bratr, pohozenej levoboček mýho táty...no a ty ses tvářila jakože tomu věříš, tak sem si k tomu vymyslela dalších milion posahanejch bachorek o něm..no a...od ty doby se bojím ze to na mě praskne, že sem si takhle vymejšlim a nebudeš se mnou mluvit...
ESF-Misa (05:18 odp.) :
ty sis to vymyslela??????
chewa (05:18 odp.) :
pac to byla fakt hovadina....
ESF-Misa (05:18 odp.) :
ale jako mela jsi to promakany!
chewa (05:18 odp.) :
jo..on to mel bejt opuvodne vtip
chewa (05:18 odp.) :
ale pak se to zvrtlo
chewa (05:19 odp.) :
já myslela ze hned řekneš di do háje
ESF-Misa (05:19 odp.) :
no ja ti to sezrala i s navijakem
chewa (05:19 odp.) :
a když si to neřekla tak se to tím zvrtlo, já pokračovala a pak už sem se bála ti říct pravdu
ESF-Misa (05:19 odp.) :
jsi mi to mela rict:-)
ESF-Misa(05:19 odp.) :
jako ja z toho mam srandu
ESF-Misa(05:20 odp.) :
jako hele ja ti to sezrala fakt uplne cely!
chewa (05:20 odp.) :
no a počkej - to má pokračování...ja šla sem za Marcelem a řekla sem mu ze jedny svý kamarádce - no proste co sem ti provedla tak ze kdyby něco tak je můj nevlastni bracha...no a on souhlasil
ESF-Misa (05:21 odp.) :
ty vole!
chewa (05:21 odp.) :
mas me jeste rada?
ESF-Misa (05:21 odp.) :
jako ty jsi fakt neskutecna
ESF-Misa (05:22 odp.) :
jako ja se rezu smichy:-D
ESF-Misa (05:22 odp.) :
jako tohle bych nedokazala
ESF-Misa (05:23 odp.) :
jako jeste porad mam zachvat smichu
ESF-Misa (05:25 odp.) :
jako v pohode
ESF-Misa (05:25 odp.) :
jako ty jsi fakt original
chewa (05:25 odp.) :
super...ja myslim ze budes mit jednu z nejlepsich povidek :-)
ESF-Misa (05:26 odp.) :
tohle je jeste lepsi nez wikipedie pro evu:-D
ESF-Misa(05:26 odp.) :
klidne me muzes i jmenovat
Petice Nicholas
A sou ještě větší paka - povídka na 2 řádky
Nějaká slečna z fildy se nedostala na zkoušku kvuli tomu že si neotevřela dveře. Nemohla je otevřít, protože nepřišla na to že se neotevírají dovnitř ale ven!
Malé tajemství Wikipedie 2 - literárně a obsahově ještě oživím
Hráli sme na přednášce s Evou Kosecovou šibenici. Jedno slovo jí nešlo a nešlo uhodnout. Tak sem jí dala nápovědu a zároveň výzvu – když to uhodneš, udělám tě slavnou. Trochu se polekala, ale když uhodla slovo „wikipedie“ a já jí za odměnu slíbila, že jí tam udělám odkaz, polekala se pořádně. Slíbenou výhru sem jí nemoha upřít, bohužel muj příspěvek byl správcovou okamžitě smazán.Podle mne je to velká chyba. Nejsem vandal a vážím si wikipedie a myslím si, že by měla obsahovat opravdu vyjímečné osobnosti.Jen nechápu to měřítko výběru - když se za vyjimečného považuje chlápek jen proto, že natočil jako turista útok 11.září nebo zapomenutá herečka z jednoho filmu, tak proč by tam nemohla být moje kamarádka vyjimečná svou osobností, která je pro opbyvatelstvo třeba daleko větším přínosem? A já věřím že má slova i dějiny potvrdí .
Komentáře
Přehled komentářů
Evi, nejlepší věc při učení na důležité zápočty je číst si tvůj blog... EVA, TA TI ZVEDNE NÁLADU!
díkec, že píšeš
(Zuzka, 14. 5. 2008 20:57)